Kdo tahá za nitky globálních hitů? musicserver vám představí druhou polovinu desítky nejvyhledávanějších hudebních producentů současnosti. Nechybí jména jako will.i.am, Polow Da Don, Mark Ronson, The-Dream & Tricky Stewart a tým Xenomania. Kdo z nich dělá nejlepší pop?
Když jdou po ulici, nepronásledují je (většinou) fotografové, když se předávají hudební ceny, kamery si jich nevšímají. Jejich jména znají jen největší fanoušci, přesto jsou pro svět popu zcela nepostradatelní. Díky nim dobývají pěvecké hvězdy hitparády a prodávají miliony desek. Co jsou zač ti tajemní stvořitelé šlágrů? Vítejte u druhého dílu našeho přehledu současných popových hitmakerů. První část si můžete
přečíst zde.
will.i.am
© will-i-am.blackeyedpeas.com Jeho tracky zní, jako kdyby beaty dělal desetiletý školák a texty k nim psal jeho předškolní sourozenec, ať se ale budeme vztekat sebevíc,
William Adams, Jr. si své místo v Top 10 současných producentů zaslouží díky holým a nekompromisním faktům. Stojí za úspěchem
Black Eyed Peas, kteří jsou jednou z nejprodávanějších kapel našeho desetiletí, a také za třikrát platinovým albem
Fergie "The Dutchess". Z pěti singlů, které naskládala do americké Top 5, on produkoval tři. A aby to nebylo málo, z celého světa mu posílají děkovné dopisy výrobci kostkovaných klobouků.
Will.i.am by rád byl stejnou hvězdou jako
Timbaland, ale ať dělá, co dělá, nedaří se mu to. Jeho album "Songs About Girls" propadlo a ačkoliv v minulých dvou letech se v žebříčcích pohybovaly desítky skladeb, které produkoval, jeho vlastní se tam vždy jen nesměle ohřály. Jeho jméno obyčejně stojí na té špatné straně slova feat., ale i to se počítá. Vždyť se bez něho neobejde žádný urban popový trhák.
Will.i.am byl na reedici Jacksonova "Thriller", Justinově "FutureSex/LoveSounds" i na posledních deskách
Mariah Carey či Ushera.
Zdá se, že jeho hitům svědčí léto. "American Boy"
Estelle pobláznil Brity a vzhůru stoupá i v Americe a
will.i.am má v záloze ještě jeden trumf: electro bourák "In The Ayer" s rapperem
Flo Ridou. Za pár dní ho budou hrát všude a vy si budete přát, aby se vosk do uší prodával na každém rohu.
Will.i.am napsal další skladbu, která je tak strašná, až je vlastně krásná. Prostě něco ve stylu "My Humps".
Polow Da Don
© bmi.com Někdy člověku štěstí nepřeje a nemůže dělat to, co by rád.
Polow Da Don je obletovaná celebrita nahrávacího průmyslu, inkasuje miliony dolarů za beaty, ale nejraději by se viděl na pódiu s mikrofonem. Jako Shawty Pimp z jižanské kapely Jim Crow díru do světa neudělal, a tak přesedlal za klávesy, MPC a mixážní pult. Občas si v nějakém svém tracku zarapuje ("Throw Some D's" třeba), ale sám prohlašuje, že na kariéru ve stylu Timbalanda ještě neuzrál čas.
Když Jim Crow dostali podruhé padáka od nahrávací firmy a selhal pokus o vytvoření jižanské hiphopové superskupiny s Timbalandem v čele, Polow Da Don si začal na jeho radu dělat doma beaty. CD s prvními pokusy se dostalo do rukou prezidenta Interscope Records Jimmyho Iovine, který si nechal talent zavolat do své kanceláře. Z beatů nakonec vznikly Top 3 hity "Runaway Love" Ludacrise a "Buttons" Pussycat Dolls a když se "London Bridge" Fergie dostal v srpnu 2006 do čela amerického žebříčku, jméno Polow Da Don už v hudebním průmyslu pořádně rezonovalo.
Říká se o něm, že je arogantní a že chodí jen s bílýma holkama.
"Vyrostl jsem na dobré hudbě a přijde mi, že jí teď moc není. Takže je to na mě, abych ji udělal," nechal se nedávno slyšet v časopise Complex. Má sebevědomí, ale dokud budou interpreti na začátku megahitů skandovat
"Hit it, Polow!", má na to právo.
Mark Ronson
© markronson.co.uk Narodil se v Londýně, ale když mu bylo osm, jeho rodina se přestěhovala do New Yorku. Jeho mix funku, soulu a hip hopu byl ale na Ameriku příliš divný, pročež to zkusil v Británii. Vyhlédl si jednu zpěvačku potácející se mezi bary a udělal z ní megahvězdu. Říkejte mu
Ten, který pomohl Amy Winehouse na vrchol. Nebo mu raději říkejte
Mark Ronson.
Amy Winehouse vlastně objevil Salaam Remi a skvělou hudbu dělala ještě před Ronsonem, ale teprve díky jím produkovaným singlům "Rehab", "You Know I'm No Good" a "Back To
Black" se z retro-soulové zpěvačky stala hvězda. Její hlas jako by čekal na výbušný koktejl funku a soulu, který pro ni producent namíchal. Ronson díky němu letos v únoru posbíral tři ceny Grammy (včetně producenta roku) a mohl mít oprávněný pocit, že cesta vzhůru skončila na absolutním vrcholu. Kde ale začala? Když v roce 2003 přinesl do nahrávací společnosti své autorské album "
Here Comes The Fuzz", šéfové se škrábali na hlavě. Ghostface Killah na něm rapoval do stařičkých soulových samplů a Rivers Cuomo z Weezer bezelstně přiznával "I Suck". Mělo to být původně hlavně turntablistické album klubového DJe, výsledkem byl ovšem spíše mix anarchistického r'n'b popu. Bylo to trochu divné na masový úspěch, nicméně Ronson naznačil, že umí vychytat skvělé samply a udělat z nich popový hit.
Ronson je pořád srdcem klubový DJ a jednou z jeho zásad je:
Proč dělat nové skladby, když stačí vylepšit ty staré. Úspěch soulového remixu "Just" původně od Radiohead mu ukázal, že ani není potřeba samplovat, stačí jen udělat album překopávek svých oblíbených skladeb. Nápad se zhmotnil v podobě alba "Versions", kde důkladné revizi podrobil skladby Kaiser Chiefs, Britney Spears nebo The Smiths. Udělal to v plné parádě s hostujícími vokalisty, jako byli Amy Winehouse, Lily Allen nebo Robbie Williams, kteří mu vraceli službičku poté, co pro ně produkoval skladby.
Ronson si Brity obtočil kolem prstu a ti mu museli odpustit i to, že se nedávno stal oficiálně americkým občanem. Jaký to byl šok, když si v únoru nakráčel pro Brit Award pro "nejlepšího sólistu"! Cenu obvykle dostávají zpěváci, což Ronson tedy rozhodně není. Ale Britové možná nevěděli, že když někdo prodá 600 tisíc desek se svým jménem na obalu, lidi ho už tak nějak považují za zpěváka.
Jak poznat producenta?
Malíři se pod obrazy podepisují, superproducenti musí své skladby "značkovat" nejrůznějšími rafinovanými způsoby. Pokud je nepoznáte po zvuku nebo po hlase, pak dáváme k dobru pár dalších tipů: Pollow Da Don do svých skladeb vkládá typický rytmický přechod následovaný počítáním číslic 1, 2, 3, 4. Rád se také objevuje v malých roličkách ve videoklipech skladeb, které produkoval. Xenomania obyčejně zahajují první refrén typickým zvukem činelu puštěného pozpátku. J. R. Rottem na začátku svých skladeb vždy šeptá "JR", zato Jazze Pha se vždy v začátku pořádně ohlásí: "This is Jazze Pha production."
The-Dream & Tricky Stewart
© facebook interpreta Že autorské dvojičky jsou už záležitostí minulosti? Terius "
The-Dream" Nash jsou připraveni vám to vyvrátit. Jejich "Umbrella" vloni pobláznila svět a vytáhla je do první ligy. Píseň přitom původně neměla zpívat Rihanna, The-Dream a Tricky ji psali pro Britney Spears. Její management nad nimi dlouho držel ochrannou ruku, ostatně na jejím a Madonnině singlu "Me Against
The Music" z roku 2003 přišel jejich první velký společný moment.
Tricky Stewart už měl v té době za sebou devět let zkušeností r'n'b producenta, včetně práce na oceňovaném soulovém albu Blu Cantrell "So Blu". "Me Against
The Music" napsal se svojí tehdejší spolupracovnicí Penelope Magnet, nicméně k dokončování si přizval i svého mladšího kamaráda Teriuse Nashe, který se pokoušel prorazit v hudebním průmyslu a měl za sebou třeba práci s klučičí skupinou B2K. Skladba slavila úspěch hlavně v Evropě, nicméně v Americe alespoň vrátila Britney do povědomí posluchačů. Nash se etabloval jako úspěšný autor a Tricky jako producent. V rámci týmu RedZone Entertainment pracují střídavě spolu (pro Celine Dion, Janet Jackson, Mary J. Blige) a zvlášť (J Holiday, Nivea). Počínaje "Umbrella" patří do jejich týmu ještě odborník na vokály Kuk Harrell a jejich sestava stojí třeba za "Just Fine" Mary J. Blige, "Moving
Mountains" Ushera nebo americkou jedničkou "
Touch My Body" Mariah Carey.
Zásahy
The-Dream/Tricky Steart" color="1">Žebříčkové úspěchy
2x US #1, 1x UK #1
+ Tricky Stewart
1x UK #1
Největší hityRihanna -
"Umbrella"Mariah Carey -
"Touch My Body"
Mary J. Blige -
"Just Fine"
Terius Nash vždy chtěl být úspěšným sólovým zpěvákem ve stylu Prince a po úspěchu "Umbrella" se mu podařilo přesvědčit Def Jam, že by jím být také opravdu mohl. Zrodilo se jeho alterego The-Dream a s Tricky Stewartem natočili album "Love/Hate". Jedno z nejpovedenějších r'n'b alb poslední doby vyšlo trochu uspěchaně těsně před Vánocemi, ale po vlažném startu se album díky třem Top 30 hitům už pomalu blíží k půlmilionové hranici.
Xenomania
© myspace.com Výrazy pop a revoluce k sobě obyčejně příliš nesedí, ale v případě producentského týmu
Xenomania lepší klíčová slova nenajdete. Pod jejich rukama vzniká to nejlepší z britského popu posledních let a díky nim singly dívčích kapel můžou vzrušovat i hudební snoby.
Na počátku byl Brian Higgins a jeho práce na albu Danii Minogue "Girl". Po Top 5 hitu "All I Wanna Do" dostal nabídku natáčet s Cher, která se zoufale snažila o comeback. Napsal jí "Believe", který se stal největším hitem její kariéry. Pokud ale chcete Higginse vinit z diskotékové odrhovačky, jste na špatné adrese. On napsal jen první verzi, ve které ještě nebyl ten nechvalně známý vokodérový efekt. I tak ale měl nárok na tučný honorář, z něhož se mu podařilo financovat vlastní studio v hrabství Kent, kde pomalu začal budovat impozantní producentský tým. Pod hlavičkou Xenomania posbíral nedoceněné (a neúspěšné) popové autory a udělal z nich své spolupracovníky. Osm hlav víc ví a ačkoliv páteří je vždy klasický taneční pop, skladby podepsané tímto týmem se rozpínají od elektroniky, přes house až k hip hopu.
Jako klíčové se ukázalo setkání Higginse s dívčím pěveckým kvintetem sestaveným v roce 2002 při hlasování diváků v televizní soutěži "Popstars: The Rivals". Zatímco žádná jiná skupina z Popstars už dnes neexistuje, Girls Aloud mají své místo v Guinessově knize rekordů jako nejúspěšnější hudební skupina vzešlá z televizního pořadu. Žádná jiná dívčí parta v historii také neposbírala osmnáct Top 10 singlů v řadě a ačkoliv nechci nijak zpochybňovat zásluhy krásných holek za mikrofonem, může za to hlavně Higginsův štáb podepsaný pod sedmnácti písněmi. Jestli může Girls Aloud někdo konkurovat, pak jsou to další klienty Xenomania - Sugababes. Když jim bylo nejhůře, Higgins pro ně stvořil druhý hit číslo jedna "Round Round" a o rok později ještě "
Hole In The Head".
V tom, s kým budou pracovat, jsou Xenomania pořádně vybíraví.
"Když máš produkční společnost, předpokládá se, že budeš natáčet s každým, kdo se namane. To je pravidlo, ale pro nás platí, že když se nám interpret osobně nezdá, pak nahrávka nejspíše bude pěkná sračka. Jasně, že bychom tak vydělali spoustu peněz, ale mě by žralo být podepsaný pod hroznou hudbou," přiznává Mr. X. Po úspěších s Girls Aloud a Sugababes se nabídky jen hrnou, vyvolených je ale jen málo. Mezi nimi byli třeba Saint Etienne, Kylie, Texas nebo Britney, které se ale skladba později natočená s Girls Aloud jako "Graffiti My Soul" nelíbila a nepoužila ji. Je to jen důkaz, že americké břehy zůstávají pro tým Xenomania zatím velmi vzdálené.
V roce 2007 X-tým natočil desky se Sophie Ellis-Bextor a Aleshou Dixon (ex-Mis-Teeq), ale další obrovský úspěch přišel až letos s maličko retro singlem "Sweet Like Me" australské zpěvačky Gabrielly Cilmi. Xenomania s ní natočila celé album "Lessons To Be Learned" a dost možná se odpíchli do své nejúspěšnější sezóny. V záloze totiž mají nové desky s Annie a také Pet Shop Boys. Jak jejich setkání s britskými popovými králi dopadne, se ukáže na začátku příštího roku, kdy by album mělo vyjít.
Nevešli se do desítky:Howard Benson, Jermaine Dupri, Linda Perry, Dallas Austin, Johnta Austin, Richard X, Bryan-Michael Cox, Freemasons, Butch Walker, Akon, Pharrell, Scott Storch a další.
Když může
Timbaland..." color="2">"Shock Value" dost možná odstartovalo popovou krizi. Všichni úspěšní producenti totiž chtějí vylézt od mixů a udělat kariéru pod vlastním jménem. Není to vůbec jednoduché a podaří se to jen některým. Mluvit by o tom mohl Ne-Yo, jehož třetí album "Year Of Gentleman" všichni nedočkavě očekávají. Klidně ale může dopadnou jako Pharrell, jehož "In My Mind" byl pořádný propadák. Nahrávací firmy nejsou dvakrát nadšené, a tak žádný div, že už dávno hotové desky Johnty Austin ("Ocean Drive"), Seana Garretta ("Turbo 919") nebo třeba Keri Hilson ("In A Perfect World") čekají na vydání, které se odkládá a odkládá a odkládá. A třeba Static Major se vydání své autorské desky "Suppertime" ani nedožil.